Škola života - role žák, učitel, zrcadlo

Ve svém životě jsme "žáky" a učíme se od "učitelů" přijímat a řešit úkoly Života, ale zároveň jsme učiteli, abychom mohli dál předávat své vědomosti a zkušenosti, které již máme, nebo jsme je během tohoto života získali. K našemu učení nám život připravil "předměty", z nichž postupně skládáme "zkoušky".

Role učitele:

a/ určité věci jsme si již přinesli do svého života, již známe, jsou pro nás přirozené a můžeme je dál předávat
b) něco se právě učíme a svým učením se stáváme učitelem i pro druhé

Role žáka:

a/ naslouchání
Úkol přichází jako problém. Pokud již umíme naslouchat, pak jsme otevření a vstřícní a jsme schopni hledat co nejlepší řešení. Vyřešíme-li úkol dobře, již jej nemusíme opakovat. Je však možné, že se nám úkol – problém nedaří dobře řešit. Pak je naším prvním úkolem učit se naslouchat. Druhým úkolem je naslouchat životu, co se to vlastně máme naučit, jaký úkol – problém řešit. Třetím úkolem je naslouchat, jak tento úkol-problém řešit.
Je to v dnešní době velmi těžký úkol, neboť nás spousta „hmotných věcí“ kolem nás rozptyluje a od úkolu odvádí.

b/ pochopení
Pochopení nastává tehdy, když porozumíme, proč máme určitý problém – úkol a proč bychom se jím měli zabývat. Je to velmi důležitá fáze v našem životě, která rozhoduje o tom, jestli budeme chtít problém řešit. Někdo pochopí velmi rychle (žák je připraven), někdo musí projít velmi těžkou zkouškou, než pochopí, že on sám musí v životě něco změnit.

c/ přijetí
Pokud na základě pochopení dokážeme úkol-problém přijmout, pak teprve jej můžeme dobře vyřešit. Přijetí znamená, že žijeme v důvěře v lásku života (Jednotu Bytí) a přijímáme však tak, jak je. Není potřeba žádného tlaku na řešení jakékoliv situace - vyvolává protitlak a přináší další problémy a často neúspěch. Vše se vždy vyřeší v náš nejlepší prospěch. I když tím nejlepším prospěchem může být pro nás relativně "nepříjemná" věc. Vždyť se učíme a součástí učení jsou zkoušky. Když však jsme již pochopili, že každá zkouška je pro nás posunem vpřed, pak ji přijmeme.

Zrcadlo:
- žádné setkání náhodné
- druhý nám zrcadlí to, co se máme v životě naučit
- zrcadlí nám příčinu ne-moci
Ukazuje nám vlastnosti, které bychom měli posílit a nebo naopak ty, které bychom měli změnit (např. umět se více prosazovat, abychom dokázali být ve svém životě úspěšní, nebo naopak umět nechat prostor druhým lidem ve svém životě – oboje je o pochopení významu Ega pro náš život).

Příklad:

Petr kolem sebe rozdává plno lásky. Nedává však lásku sobě, nedopřeje sobě to, co on sám opravdu potřebuje. Rozdává lásku a přitom si nedopřeje odpočinek, neboť považuje všechny ostatní za důležitější sama sebe. Postupně se cítí vyčerpaný a začíná o tom hovořit. Lidé sami o něm hovoří: jak je hodný, každému pomáhá, na sebe nemyslí, je to obětavý člověk. A začínají jej litovat. V jeho společnosti jim však již není moc dobře. Neboť onomu člověku dochází energie a svou „obětavostí“ začíná lidem kolem sebe energii odčerpávat. Obětavý člověk se stává obětí svého chybného pochopení smyslu života.

Láska je radost –slast (sladkost) života. Pokud ji Petr nepřijímá sám pro sebe, sladkost a radost na duševní úrovni chybí. „Rozdávání se“ do vyčerpání energie již nepřináší původní radost. Odraz potřeby lásky - sladkého se z úrovně emocionálního těla začne postupně promítat do úrovně fyzického těla. Dochází ke zvýšené potřebě sladkého, které v hmotném světě nabízí cukr. Ten má sloužit jako náhrada za sebelásku k doplnění energie pro další “rozdávání se“. Duše však odmítá tuto náhradu a cukr jako náhradu lásky nepřijímá. Zvýšenou hladinou nepřijatého cukru v těle upozorňuje člověka, že žije v sebeklamu, snaží se „cukrátkem“ ošidit potřebu sebelásky. Tak jako kolikrát dětem cukrátkem nahrazujeme svou přítomnost, i zde nahrazujeme přítomnost sebelásky. Na fyzické úrovni může vzniknout nemoc, kterou nazýváme cukrovka.

Pavel se má rád, má lásku k sobě, má ji v sobě tolik, že ji může bez vyčerpávání dávat druhým. Raduje se ze svého života. Lidé vnímají jeho radost a spokojenost a je jim v jeho společnosti dobře a radostně. Přemýšlejí, jak to ten člověk dělá, že je tak radostný. Začínají jej více sledovat a vidí, jak je pozorný k žádostem své duše, jejíž komunikace je správná i na fyzické úrovni těla: nepracuje do vyčerpání, ale dopřává si vhodný odpočinek, pracuje pro radost, setkává se s takovými lidmi, se kterými má společné zájmy. Nedochází tak ke zbytečnému odčerpávání energie. Zde však najednou dochází k chybnému výkladu a pochopení významu láska. Postupem času si Pavel více uvědomuje svého postavení ve společnosti ostatních a nad lásku a radost se začíná povyšovat EGO. Člověk se začíná povyšovat nad potřeby své duše – lásku a radost. EGO postupně tuto potřebu zatlačuje. Avšak je to duše, která si o svou potřebu – lásku - začne říkat. A opět odraz potřeby lásky – sladkého se z úrovně emocionálního těla začne promítat do úrovně fyzického těla. Na fyzické úrovni může vzniknout nemoc, kterou nazýváme cukrovka.

Petr i Pavel se setkají ve Škole Života, aby pochopili, kde nastal jejich chybný postoj k životu. Možná se setkají jako bývalí spolužáci na setkání třídy po 20 letech, nebo v zaměstnání jako kolegové, či jako pacienti, kteří si povídají v čekárně u obvodního lékaře. Setkají se, aby sobě mohli být učitelem i žákem. Zrcadlí si příčinu. Příčina je stejná: chybné pochopení smyslu života.

Petr rozdával to, co neměl pro sebe a tím ne pro druhé – lásku a radost (docházelo k ponižování se). Pavel přestával rozdávat to, co měl pro sebe a tím i pro druhé – lásku a radost (docházelo k povyšování se).

Petr měl velmi malé EGO na to, aby pochopil, jak je důležitý pro svůj život on sám, aby dokázal žít podle vlastních potřeb, aby dokázal svůj život naplnit svou vlastní radostí ze svých vlastních úspěchů (neboť EGO ve správné míře je hnací silou života).

Pavel měl příliš velké EGO na to, aby pochopil, jak důležití jsou pro něj všichni lidé, které potkává ve svém životě.

Pavel začne Petrovi vysvětlovat, jak má žít pro sebe. Má jet na dovolenou, odpočinout si, poznávat krásy světa a mít z nich radost. A protože je Petr učitelem na střední škole, může uspořádat besedy a přednášky pro žáky o navštívených místech. Přinese tak radost sobě a zároveň lidem, kteří na jeho přednášku přijdou ze zájmu. Opravdová radost nese opravdovou radost, hezká setkání přináší hezké vztahy, které se mohou prohlubovat, vznikají hezká přátelství, mezi lidmi se rozšiřuje dobré mínění o novém lektorovi. Potřeby duše i EGA jsou v harmonii, jsou naplněny - láska a radost – sladkost. Na úrovni emocionálního těla se objeví ozdravný proces správného pochopení smyslu života, který se přenese do fyzické úrovně ve formě uzdravení. Zvýšená potřeba cukru jako náhrada za lásku klesá a znormalizuje se i hladina cukru v těle.

Petr vypravuje Pavlovi, kolika lidem svou zpočátku neúnavnou energií přinesl do života radosti, zdraví, péče. Vypráví, jaké lidi ve svém životě potkával: nemocné, chudé, bohaté, alkoholiky, narkomany, bezdomovce. A se všemi si dokázal povídat, dokázal jim pomoct. Zajistil jim vhodnou léčbu, bydlení, partnerství, přátelství. Pavel je překvapen, jak Petr dokáže pomáhat lidem bez rozdílu, jak se všem dokáže obětavě a s nesmírnou péčí věnovat.

Petr mu nabídne možnost spolupracovat na projektu: budou zvát na přednášky a besedy o cestování lidi, kteří nemohou z nějakých důvodů cestovat. Pojedou za starými lidmi do domova důchodců, pojedou za dětmi do nemocnice. Tento projekt propojí s projektem léčby drogově závislých. Pavel má opět možnost dávat svou lásku smysluplně druhým lidem. Má radost, neboť radost dětí, radost nemocných, radost starých lidí je radost upřímná. Předává lidem spousty své lásky.

Potřeby duše i EGA jsou v harmonii, jsou naplněny - láska a radost – sladkost. . Na úrovni emocionálního těla se objeví informace o správném pochopení smyslu života. A na fyzické úrovni se projeví jako proces uzdravení. Potřeba zvýšené hladiny cukru v těle jako náhrady za lásku klesá.

Petr a Pavel se potkávají ve Škole života ve stejné třídě: tématem je zde Láska.

©Anna