Život je Cesta radosti a lásky.    Přeji všem Bytostem naplnění harmonie Ducha i těla.    Neboť vše nám bylo do vínku dáno.

Nebezpečné přídavné látky ve vakcínách proti chřipce

Nikdy nebyla provedena studie vlivu a zdravotních rizik přídatných látek ve vakcínách, jako jsou thimerosal, soli hliníku a nově používaný skvalen. Kromě nich vakcíny obsahují řadu dalších toxinů, jako jsou etylenglykol, formaldehyd, fenol, i antibiotika typu streptomycinu a neomycinu.

Vakcíny proti chřipce stále obsahují thimerosal - antiseptickou látku obsahující rtuť. To znamená, že každé dítě dostane při jednom očkování 25-50 mikrogramů rtuti. Jestliže je podle Světové zdravotnické organizace bezpečná dávka 0, 1 mikrogramů na kilogram hmotnosti na den, pak by toto množství bylo bezpečné pro osoby o hmotnosti vyšší než 250 kg.

Pro děti o hmotnosti 10 kg je dávka 25x vyšší, pro děti 6měsíční o váze 5-6 kg překračuje bezpečnou dávku 50x; pro školní mládež o váze asi 50 kg stále ještě překračuje bezpečnou denní dávku 5x.

Rtuť je toxická ve všech formách pro plody i pro narozené děti. K takovému závěru došla i Americká akademie pediatrů v prohlášení vydaném v roce 2001. V současné době jsme svědky velmi rozsáhlých diskusí mezí odborníky, ale i představiteli zdravotnických institucí, rodiči a soudy o to, zda je thimerosal příčinou vzniku autismu. Tato otázka není dosud uspokojivě objasněna a v USA jsou mezi rodiči silné obavy z povinného každoročního očkování jejich dětí vakcínou s thimerosalem. Jdou tak daleko, že raději převádějí děti do systému domácího vyučování, aby nemusely být očkovány.

Vakcíny obsahují vždy také látku, která zvyšuje imunitní odpověď organismu a umožňuje snížit obsah antigenu - tedy viru. Nejčastěji je používán hliník v jeho iontové formě. I proti injekčně podávanému hliníku je mnoho námitek ze strany odborníků vzhledem k jeho neurotoxickým účinkům. Mnozí přičítají vznik zmíněného Guillain-Barré syndromu působení hliníku z protichřipkových vakcín. Druhým onemocněním, které je připisováno působení hliníku ve vakcínách, je makrofágová myofascitida. Její oběti trpí bolestmi svalů a kloubů a značnou slabostí.

Mnoho námitek vůči injekčnímu podávání solí hliníku ve vakcínách vedlo k tomu, že evropské firmy Novartis a GlaxoSmithKline oznámily, že v nově vyvíjených vakcínách proti A H1N1 S-OIV bude použit jako adjuvans skvalen. Mezi odborníky imunology i kliniky se okamžitě zvedla vlna kritiky a varování před injekční aplikacÍ skvalenu pro možné nedozírné následky. Skvalen je běžnou složkou lidské kůže a prakticky se vyskytuje ve všech orgánech lidského těla. Je to totiž sloučenina, ze které vzniká cholesterol - stavební složka všech buněčných membrán. V hojném množství se vyskytuje v myelinových pochvách nervových vláken i ve stěnách cév.

CO MŮŽE ZPŮSOBIT SKVALEN?

Vzhledem k tomu, že adjuvans se do vakcín přidává proto, aby se povzbudil imunitní systém k prudší reakci na antigen, varují mnozí specialisté, že může dojit k rozsáhlým a nepředvídatelným autoimunitním reakcím. Imunitní systém by totiž mohl zaútočit proti vlastním molekulám skvalenu v mnoha tkáních a orgánech, zejména však v mozku. Laboratorní studie ukázaly, že po injekčním podání skvalenu laboratorním potkanům se vyvine chronická zánětlivá reakce postihující klouby, připomínající revmatoidní artritidu.

Vzhledem k tomu, že skvalen (MF59) byl použit jako adjuvans v experimentálních vakcínách proti antraxu, kterými byli očkováni vojáci při válce v Perském zálivu, je právě jeho působení přičítáno devastující autoimunitní onemocnění, kterým trpí veteráni této války. Ačkoliv je dnes použití skvalenu v těchto vakcínách z mnoha stran popíráno, podle údajů FDA (amerického Ústavu pro potraviny a léky) je možné stanovit antiskvalenové protilátky v tělech nemocných veteránů a u všech, kteří byli těmito vakcínami očkováni. To, že se nejedná pouze o ojedinělý názor ojedinělých vědců, potvrzuje i vyjádření vládní zmocněnkyně pro vědu v Austrálii. Dr. Viera Scheíbner, Ph.D., napsala: " ... toto adjuvans [skvalen] přispělo ke kaskádě reakcí nazývané, syndrom války v zálivu, pozorované u vojáků, kteří se války v Perském zálivu zúčastnili. Symptomy, které se u nich vyvinuly, zahrnovaly chronickou únavu, chronické bolesti hlavy, abnormální ztrátu vlasů a chlupů, artritidu, fibromyalgii, Iymfadenopatii, vyrážky, nehojící se praskliny kůže, afty, ztrátu paměti, křeče, poruchy nálady, neuropsychiatrické problémy, chudokrevnost, poruchy činnosti štítné žlázy, zvýšenou sedimentaci červených krvinek, noční pocení a další vážné poruchy. " O této problematice existuje řada odborných studií.

Zdroj: Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. – časopis Sféra



Vytisknout





























Návštěva:
©etikoterapie2009